Běh versus Nordic Walking v praxi

Běh mě vždycky fascinoval a stále obdivuji každého, kdo běhat umí, dobře u toho vypadá, a ještě ho to baví.

Kdysi dávno jsem někde slyšela, že běhat může úplně každý. Řekla jsem si tedy, že když každý, tak proč ne já? Potřebovala jsem nabrat kondičku, abych mohla chodit po horách a zdolávat ferraty v Itálii.

Po prvním běhu jsem myslela, že spolknu vlastní plíce, ale pocit jsem měla dobrý. Sice to nemělo styl, ale šlo to – jednou, dvakrát …. pětkrát. A pak přišly problémy se zády. Najednou jsem nemohla nic a dva měsíce jsem strávila na rehabilitacích. Zjistila jsem, že běh pro mě asi nebude úplně to pravé. Taky mám absolutně antiběžeckou postavu.

Začala jsem proto hledat jinou aktivitu, která by mě dostala do kondice, a přitom byla venku. Nejsem typ do posilovny, tělocvičny nebo na statické cvičení.  Já potřebuji akci! Napadlo mě, že když nemůžu běhat, začnu chodit.

V horách jsem používala trekové hole a vzala jsem si je i do snadného terénu. A zase to šlo – jednou, dvakrát…. pětkrát, ale nebylo to ono. Vlastně jsem jen píchala holemi před sebe. Přemýšlela jsem, proč je to najednou taková nuda, když to v horách šlo úplně samo?

A pak jsem objevila Nordic Walking, slyšela jsem, že to není chůze s trekovými holemi. Zapátrala jsem na netu a našla si kurz NW v Brně u Nordic sports.

To bylo asi před pěti lety. Prošla jsem celodenním základním kurzem, odvezla si nové hole a začala chodit. Konečně to bylo ono, najednou měla chůze úplně jiný rozměr a tak jsem chodila - první měsíc, druhý měsíc …. pátý měsíc. Chodila jsem ale sama a po čase mě to přestalo bavit.

Protože mám aktivního manžela, který rád běhá a synáček vyrostl do věku, kdy chtěl běhat taky, odložila jsem hůlky a začala opět běhat. Syn chtěl závodit tak jako tatínek, třeba noční běhy, ale byl moc malý na to, aby se jich mohl účastnit sám. Dělala jsem mu tréninkového partnera do doby, než mi utekl. A moje běhání mi zase přestalo dávat smysl. Kromě toho se vrátily problémy se zády a znovu jsem musela rehabilitovat. Jo, člověk je tvor nepoučitelný. 

Tenkrát jsem svoje běhání pověsila na hřebík definitivně a vrátila se k hůlkám. Obula jsem se do toho pořádně. Když jsem potkávala známé, ptali se jak to dělám, že chodím tak rychle? Kamarádky se chtěly přidat a přály si, abych je to naučila. Ale něco jiného je chodit sama a něco jiného je učit ostatní. To byl velký podnět k tomu, abych si udělala kurz průvodce Nordic Walking.

Myslela jsem si že „chodit“ umím, ale v kurzu jsem objevila hodně nového, jak zvládnout techniku chůze, jak se protahovat a další věci. A především, jak zkušenosti předat dál.

Postupně vznikla skupinka „walkerek“ a úplně jsme tomu propadly.  Chodily jsme pravidelně dvakrát týdně a brzy byly vidět úžasné pokroky - zvýšení kondice, redukce váhy, žádné bolesti zad.

Tím pro mě chůze získala další rozměr. Nejen, že jste venku, hýbete se a děláte něco pro své zdraví, ale ještě si můžete popovídat s ostatníma. O životě, problémech, radostech, prostě vypnout a vyčistit hlavu. Začali mě začali oslavovat další lidé, když viděli jak to „mým holkám“ jde.

To pro mě byla další výzva, udělat si instruktorský kurz. Spojila jsem síly s mým bratrancem Lukášem, který propadl hůlkám stejně jako já. Absolvovali jsme kurz a založili Nordic Walking Podhostýnsko.

Už dva roky nám to „šlape“. Pořádáme individuální, skupinové, kondiční a pokračující lekce Nordic Walking v nádherném prostředí Hostýnských vrchů s magickým svatým Hostýnkem. Údajně je Hostýn nejenergičtější místo v naší republice, kdo ví, každopádně je nám tu krásně a našim klientům také.   

Dáša Gregorová

Instruktorka Nordic Walking s akreditací MŠMT.